BáraBára

Jmenuji se Bára, je mi 21 let a od 15 let mám cukrovku 1. typu. Ta u mě nezačala nijak dramaticky – žádné kóma ani nevysvětlitelné hubnutí, jak tomu u „cukrovkářů“ bývá. Šla jsem na preventivní prohlídku k mé pediatričce, a potom se nestačila divit. Než jsem se nadála, skončila jsem v nemocnici, kde si mě nechali a učili mě, co to vlastně znamená „být diabetička.“

Nejprve se zdálo, že bude všechno docela v pohodě. Od 8 let jsem závodně tancovala, naštěstí jsem ale mohla pokračovat. Asi za rok jsem začala mít „hypa“, a to i 4–5x během noci. Budila jsem se, bušilo mi srdce, při vstávání se mi motaly nohy a musela jsem něco sníst. Ráno jsem pak byla unavená a často jsem chodila do školy pozdě – prostě jsem nemohla vstát z postele. Moje noční hypa měla za následek také předělání našeho pokojíčku – měli jsme palandy a jednou se mi stalo, že jsem si zapomněla vzít nahoru do postele něco sladkého. Když jsem potom cítila, že na mě jde hypoglykemie, snažila jsem se slézt z postele pro něco k jídlu. Kvůli tomu, že už jsem nebyla v pohodě, jsem ale spadla. Palandy tak musely pryč.

Hypoglykémie jsem měla často i přes den, ale to se mi jen klepaly ruce, protože jsem si včas vzala sacharidy. Kvůli tomu, abych se jim vyhnula, jsem často jedla, hlavně sacharidy. To se ukázalo i na mé váze, kdy jsem přibrala přes 15 kg.

Co mi hodně pomohlo byl přechod na dospěláckou diabetologii. Na dětském mi řekli, že jsou pravidla, která musím dodržovat, i když mi nevyhovují (u mě to bylo např. jíst 4–5x denně a večer si dát sacharidy). Na oddělení pro dospělé se to změnilo – měla jsem konzultaci s nutriční terapeutkou a s mým diabetologem hledáme, co by bylo nejlepší. Začala jsem si sama řídit dávky inzulinu podle toho, jak moc se hýbu a co jím. A hypa už nepřichází tak často. Navíc nemusím už tolik jíst a můžu snížit množství sacharidů – to je vidět i na hodnotách glykémie. Pomohl i kontinuální senzor, který mám asi rok. Výsledkem je, že mám hypo tak 5x týdně. Někomu se to může zdát hodně, ale pro mě to je úspěch.

Jsem fakt ráda, že mám teď tak skvělého diabetologa – můžu s ním všechno, včetně hypoglykémií, probrat. Společně se pak snažíme přijít na to, co bychom ještě mohli změnit. Uvědomuji si, že mě čeká ještě mnoho let s diabetem. Je podle mě důležité naučit se, jak předejít hypům a jak je zvládat. Ty jsou totiž pro mě zrovna teď na diabetu to nejhorší.