hypoglykemieProč je důležité bojovat s hypo?

Následky hypoglykémií, tedy důvody, proč s hypo bojovat, můžeme rozdělit na 2 hlavní části. První z nich souvisí s akutním stavem hypo „tady a teď", druhá pak představuje dlouhodobé důsledky související s kolísající hladinou cukru.

Pacienti s diabetem mohou stavy hypoglykémie zažívat i několikrát měsíčně. Akutní fyzické následky souvisí se ztrátou kontroly nad sebou samým a neschopností se zorientovat a ovládat se (případně s bezvědomím). Jednat se přitom může o zlomeniny a poranění v důsledku dopravní nehody či pádu. Závažná hypoglykémie může znamenat i smrt, jak v důsledku úrazu, tak srdeční arytmie nebo srdeční zástavy.

Hypa mohou mít i sociální následky, protože mohou vést k pracovní neschopnosti v následujících hodinách, nebo celý den. Tato indispozice může být negativně vnímána kolegy jako výmluva, což vede též k psychickému tlaku na člověka s diabetem a ke snaze před svým okolím hypa skrývat.
Hypoglykémie se vyznačuje neschopností sebekontroly a nezasvěceným může připomínat opilost. To je důvod, proč bezprostředně po prožitku s hypo mohou diabetici cítit stud, ať již v pracovním prostředí, nebo na veřejnosti.

Dlouhodobé, opakované a neléčené hypoglykémie mohou vést k tomu, že pacienti přestávají být citliví na hypoglykemické příznaky a zvyšuje se u nich tak množství tzv. nerozpoznaných hypoglykémií. Následkem je vyšší riziko závažných hypoglykémií vyžadujících záchranu druhou osobou. V delším časovém horizontu pak znamenají zvýšené riziko srdečně-cévních onemocnění (infarktu, mrtvice apod.), poruchy krevní srážlivosti i dlouhodobé poškození mozkových funkcí od mírné změny kognitivních funkcí, změn chování, poruchy osobnosti až k rozsáhlému poškození mozku.

Přečtěte si také, kdy je nutné dávat si větší pozor.

Průzkum nám ukázal, čeho se bojíte nejvíc:
„Ztratím nad sebou kontrolu, nevím, co se se mnou děje."
„Mám strach, že mi nikdo nepomůže a já zůstanu někde ležet."
„Nechci se ztrapnit před kolegy."
„Nebudu moci fungovat následující celý den, budu K.O."
„Bojím se, že zemřu anebo dostanu infarkt, náhlou cévní příhodu nebo epileptický záchvat."
„Bojím se, že povím, co nechci, a udělám chyby v práci."
„Nedokážu se soustředit při učení, bojím se hypo u zkoušek, lidé si mohou myslet, že simuluji a nepomohou mi."
„Mám obavy, že budu odvezena do nemocnice."